Historie virtuální reality. Kde se vzal trend dnešní doby?

Mohlo by se zdát, že virtuální realita je poměrně novinkou. Jenže to není tak úplně pravda, rozšířená realita tu s námi funguje už pár desítek let, i když ne v takové formě, jakou známe dnes.

První pokusy

O vytvoření virtuální reality se pokusil už malíř Robert Barker v roce 1792, kdy představil své obrazy namalované na cylindrickém povrchu. Vlivem použité techniky obrazy vyvolávaly dojem, že se skutečně nachází na vyobrazeném místě. V roce 1838 pak Charles Wheatstone sestrojil stereoskop, který vyvolával iluzi 3D obrázku, a položil tak základní kámen všech budoucích virtuálních zařízení.

Za otce VR je však považovaný až Morton Heillig. Tento vynálezce v roce 1962 přišel s projektem Sensorama. Jednalo se o velký box, kam pozorovatel strčil hlavu a zatímco se mu před očima promítal zvukový film, stroj ho ve správný okamžik ofoukával větrem a vypouštěl do boxu vůně odpovídající prostředí filmu. Bohužel tento projekt ve své době nenašel žádné investory.

O šest let později sestrojil Ivan Sutherland s pomocí svých studentů první zobrazovací systém namontovaný na hlavě pro použití v simulačních aplikacích. Tento zobrazovací systém získal jméno Damoklův meč – byl totiž tak těžký, že musel být zavěšený u stropu, aby uživatele nerozdrtil. Systém už měl pohyblivé senzory.

Virtuální realita, jak ji známe dnes

V následujících letech se virtuální realita začala používat především v medicíně, letectví, armádě a automobilovém průmyslu. K prvnímu komerčnímu využití došlo až v roce 1991, kdy vznikly virtuální arkádové automaty s křesly až pro čtyři hráče. Za první přenosnou konzoli schopnou vyobrazit virtuální realitu se považuje Nintendo Virtual Boy, jenže z té se nakonec vyklubalo komerční fiasko.

Po tomto neúspěchu se na rozšířenou realitu na dlouhou dobu zapomnělo. Konkrétně do srpna roku 2012, kdy se na trhu objevil Oculus Rift a jeho úspěch spustil lavinu nových verzí VR, která pokračuje dodnes.